29. listopadu 2018

Oblíbené knihy z naší dětské knihovničky

Protože já sama jsem odmala byla velký čtenář, snažím se ke čtení vést také Anet. Ráda bych vám napsala, že vydržíme hodiny a hodiny si prohlížet obrázky a vyprávět příběhy. To by ale nebyla pravda. Anet je totiž velmi živé dítě, které je dost těžké udržet chvíli v klidu. A ač si ráda knížky prohlíží, tak u  nich zdaleka nevydrží tolik času, kolik bych si představovala. Ale doufám, že se časem k tomu propracujeme, protože nakupování knížek mě z těch všech nákupů baví nejvíce. Proto bych vám chtěla ukázat naše oblíbené knížky, které čteme před spaním a další tipy z naší knihovničky, jež vás mohou inspirovat. Myslím, že zvlášť teď před Vánocemi se to může hodit.




16. listopadu 2018

10 věcí, které mi usnadňují mateřství

Když jsem sepisovala 10 zbytečných nákupů pro miminko, tak mě v tu samou chvíli napadaly i přesně opačné produkty. Tedy ty věci, které mi naopak mateřství usnadnily. Nebudu tady psát o automatické pračce, sušičce nebo jednorázových plenkách. To jsou pro mě věci, které beru jako samozřejmost, i když si uvědomuji, že naše mámy nebo babičky by nám v době, kdy ony byly s dětmi doma, za ně utrhly ruce ( a jasně, některé maminky zase i dnes dobrovolně dávají dětem látkové pleny), a proto se zcela rozmazleně se zaměřím jen na věci, které jsou opravdu speciálně nabízeny jako sortiment pro miminko. U zbytečných nákupů se vaše i moje zkušenosti hodně rozcházely a myslím, že i teď to nebude jinak. Zkrátka to, co pro mě může být nejlepší pomocník, může pro vás být akorát tak drahý špás, na který vám doma sedá prach. Deset lidí vám sepíše seznam zcela odlišných deseti věcí, ale já si vzpomínám, jak jsem v těhotenství byla ráda za každou takovouto radu a zkušenosti maminek. Tak třeba se inspirujete a budete si moc díky nějaké té vychytávce dát nohy nahoru (ano, teď jsem se trochu zasnila, přiznávám:))



5. listopadu 2018

Golfky nebo sporťák? A co takhle něco mezi tím....

Vždycky jsem si myslela, že já nebudu ta bláznivá matka, která vystřídá pro své dítě několik kočárku. Když mi asi před pěti lety kamarádka v Lisabonu při procházce s jejím tehdy ani ne dvouletým synem líčila, jak teprve až na potřetí si vybrala vhodný kočár, říkala jsem si, že tuhle chybu já neudělám. Jsem totiž poměrně šetřivý typ a nerada rozhazuji peníze a pořízení několikátého kočárku mi tehdy jako zbytečné rozhazování přišlo. Byla jsem přesvědčena, že když si člověk hned na začátku ujasní co chce a věnuje výběru dostatečný čas, nemůže si přeci vybrat tak špatně, aby to po pár měsících měnil. Jasně, nikdy si asi nevyberete tak, aby vám všechno vyhovovalo na 100%, ale přeci nebudete kvůli každé maličkosti měnit kočár. To je rozmařilost...A pak jsem měla dítě! A všechno bylo jinak.



Dlouho, předlouho jsem vybírala první kočárek. Nakonec jsme skončili u toho, že jsme pořídili Joie a Joolz. Každý z těchto kočárků byl v něčem jiný a každý nám vyhovoval na něco jiného. Nejvíce jsme využívali sporťák Joolz, který byl úžasný díky jeho tvaru kolíbky sedačky, takže tam Anet na rozdíl od jiných sporťáku ani jako maličká neplavala, nebyla v divné poloze ani se při sedu nijak nelámala. Jenže jak Anet rostla, ukázalo se, že v něm začíná mít méně a méně místa. Navíc Joolz je prostě těžký kočár, který je bohužel i velmi neskladný (při rozložení do auta jde jen oddělat sedačka a vy máte dva velké a prostorné kusy). 

21. října 2018

Tipy psycholožky: Jak zachovat klid, když se naše dítě vzteká na veřejnosti

Anetka se začíná čím dál více projevovat jako batole. Už to rozhodně není to malé ležící miminko, které svůj nesouhlas a nelibost projevuje pouze pláčem. Nene, s tím jak roste, naprosto přirozeně objevuje možnosti, jak dát najevo své pocity. Ještě nejsme zdaleka v období vzdoru, avšak mě teď poslední dobou připadá, že Anet už na něj velmi solidně trénuje. Především tedy záchvaty hysterického vzteku a pláče, které přichází tak dvacetkrát za den. Důvod je většinou prostý. Naštve jí totiž všechno, na co řeknu ne nebo musí více jak dvě sekundy počkat. V tom okamžiku začne plakat a často si u toho lehá na zem nebo hází věcmi. Nemyslím si, že by to bylo nijak neobvyklé chování. Ovšem, co mě zaráží je, jak se při tom cítím já. Doma si s tím myslím, umím nějak poradit, ale kdekoliv na veřejnosti mě tyto situace dostávají do stresu, jsem nervózní a často pak jednám přehnaně, což mě zpětně mrzí. Přemýšlela jsem co dělat, abych i ve společnosti dokázala zachovat chladnou hlavu, a proto jsem opět požádala psycholožku Lucku Lebduškovou, aby mi odpověděla na dotazy a ukázala i těm z vás, které se stejně jako já snaží pochopit, proč na veřejnosti rychleji ztrácíme s dětmi trpělivost, jak vyřešit situace s hysterickým dítětem venku mnohem klidněji a lépe než doposud. A jestli hádáte, že klíč je v nás-rodičích, tak hádáte správně.


15. října 2018

Recenze mých oblíbených BB a CC krémů

Musím přiznat, že od doby, co jsem na mateřské, značně jsem omezila i čas strávený před zrcadlem. Prostě nemám tolik času se denně precizně malovat. Než totiž na sebe naplácám všechny ty dekorační produkty, které by ze mě měly udělat člověka, na kterého se lze alespoň z dálky (velké dálky) dívat, stihne Anet, která je v koupelně se mnou, vyházet všechny plenky, ručníky a rozšroubovat cokoliv, co má uzávěr. Na druhé straně ale zase nechci na péči o sebe rezignovat. Přeci jen se maluji hlavně kvůli sobě a svému dobrému pocitu. Takže jsem hledala cestu, abych dala ráno dohromady svůj obličej za cca 2 minuty a bylo to zároveň koukatelné. A takové efektivní řešení jsem našla v BB a CC krémech. A musím říct, že jsem si je zamilovala tak, že klasický makeup vytahuji z šuplíku už jen málokdy. K té mé ranní zkrášlovací rutině ještě patří řasenka, stíny na obočí a korektor. Je to opravdu takové lehké a rychlé líčení matky na mateřské:)




No a jak jsem právě postupem času propadala kouzlu BB a CC krému, tak jsem jich stihla už pár vyzkoušet a prostřídat. A tak mě napadlo, že vás budou mé dojmy z nich inspirovat k vyzkoušení některého z nich. Žádný z těchto produktů totiž není vysloveně propadák, takže teď už si jen zbývá vybrat ten, který by se nejvíc hodil zrovna pro váš typ pleti a potřeby:)

9. října 2018

Jak probíhalo první vyšetření na IVF klinice

Pokud stejně jako my, nemáte ve svém okolí pár, který by se léčil s neplodností na IVF klinice a mluvil o tom, asi také nemáte před první návštěvou tohoto zařízení představu, co všechno vás za dveřmi ordinace čeká. I my si kladli otázky, co jen to s námi budou probůh všechno dělat? Bude to bolet? Máme se bát? Jak moc to bude všechno nepříjemné? Zkusím vám proto nastínit, jak probíhaly schůzky a vyšetření na reprodukční klinice, kterou jsme my navštívili a rozepíšu to do několika dalších dílů tak, abyste si mohli udělat obrázek i o časové náročnosti léčby. Poněvadž to je třeba věc, kterou mi při hledání informací před celým tímto procesem, nikdo neřekl. Ono totiž než se skutečně začne NĚCO dít, vyžaduje to většinou více schůzek...



Na úvod bych chtěla rovnou ale poznamenat, že to v každém zařízení chodí jinak a tak se mohou prohlídky i jejich časová návaznost kliniku od kliniky lišit. Pokud to proto u vás bylo jinak, ještě to neznamená, že to na naší nebo vaší klinice bylo špatně:)

Jak jsem psala v minulé díle Na cestě k mateřství, než jsme vůbec došli do tohoto zařízení, musela jsem si projít takovým malým psychickým peklíčkem. Které jsem si ale způsobila sama. Asi den předtím než jsme šli na naši první schůzku do GEST IVF k vedoucí lékařce MUDr. Monice Polákové, začala jsem se teprv trochu cítit na to, že bych mohla unést i horší zprávy. Respektive přesněji řečeno, byla jsem více psychicky vyrovnaná a odhodlaná bojovat i za situace, že první testy odhalí závažnější problém, než jsou mé polycistické vaječníky.