30. srpna 2018

Oslava 1. narozenin a jak jsem nepekla dort a nenechala si vnutit pocit, co všechno musím

Abychom si to vyjasnili hned pro začátek - miluji oslavy narozenin! Ráda je připravuji a ráda na ně chodím. Nijak zvlášť sice neprožívám jídlo podávané na oslavách (ani jako pořadatel, ani jako host), ale strašně ráda si užívám tu atmosféru. Všimli jste si někdy, že narozeninové oslavy mají svého zvláštního ducha? Nebývají tak sváteční jako Vánoce, ani tolik dojemné jako svatby, neočekáváte od nich pekelnou zábavu jako od Silvestra a ani nemusíte vymýšlet kostým (většinou) jako na Halloween (a nemáte obavy, že si strachy víte co..)...vlastně bych řekla, že od oslavy narozenin se tak nijak nic extra neočekává...jen příjemné setkání s vašimi blízkými a přáteli.




A právě pro to prosté a čisté nadšení s potkávání se, mám narozeninové oslavy nejraději. No a tak když se blížily Anetčiny první narozeniny, bylo jasné, že tohle budu poněkud více "prožívat". Ukládala jsem si fotky z Pinterestu a z Instagramu jako inspiraci a snila o dokonalé oslavě. Chtěla jsem všechno to, co měly ty dokonalé blogerky na svých dokonalých oslavách pro jejich dokonalé děti. Chtěla jsem balónky, honosnou výzdobu, heliové poletující zvířátka, pompóny, konfety, skvělý catering a dort jako umělecké dílo.




Věděla jsem, že budu chtít využít toho, že má Anet narozeniny v srpnu a uspořádat oslavu na naší zahradě (vzpomínám si, jak jsem už od těhotenství byla šťastná, že se narodí v létě a bude tak mít všechny ty narozeninové garden party, které jsem si vždycky přála...cítíte v tom ty nenaplněné ambice rodičů, že?:)))). Letos navíc Anetčiny narozky připadly na pátek a tak jsme se rozhodli, že uspořádáme v pátek oslavu s rodinou a v sobotu s přáteli. Navíc právě zahradní party nahrávala našim plánům s grilováním. Upřímně řečeno nás právě grilování v přípravě menu zachránila. Pokud totiž sledujete můj instagramový profil, je vám asi zřejmé, že s manželem zrovna moc nevaříme..:)) A nakoupit různé masa, sýry a zeleninu na grilovaní není zas tak složíte, takže byl předpoklad, že to zvládneme s manželem sami (ano, dokonce i my dva) i bez cateringové firmy. Stačilo pak ještě jen přidat zeleninové saláty, udělat velkou mísu mého speciálního těstovinového salátu (jedna z mála věcí, kterou v kuchyni opravdu umím) a nakoupit další klobásy, prosciutto a podobné věcí na takové to uždibování. A protože mělo být vedro (přes 30 stupňů stejně jako ty předešlé týdny) nakoupili jsme hromadu zmrzliny a taky melounů a ovoce pro děti na zdravé poháry. Nic složitého, přesně podle našeho gusta. Zbývalo už jen vyřešit dort. Původně jsem chtěla objednávat dva dorty u paní, která nám pekla už dort na křtiny. Měla jsem vybraný tvar (jednorožce) i co všechno by v něm mělo být a co na něm napsáno. No a pak jsem chtěla upéct ještě vlastní dort. PROTOŽE to tak dělají všechny správné mámy na Instagramu! Je to přeci důkaz lásky. Den předtím všechno nachystáte na oslavu, a pak zatímco si jdou všichni lehnout, vy v noci do 4 ráno pečete ten dort z pravé lásky. Abyste ho jako svůj nedokonalý výtvor (který čistě náhodou vypadá velmi dokonale) pověsily na ig a napsaly, že se vám sice nepovedl, ale je v něm všechna ta mateřská dřina a hlavně je jen bio a super zdravý, takže ho vaše dítě ho může hezky samo zničit, protože o nic jiného vám přeci nejde... Proto jste si objednaly i ten předražený profi dort (se kterým se taky všichni hrdě vyfotí stejně jako s tím "vašim" nepovedeným). Takže to byl plán...



Jenže...jenže mělo být těch 34 stupňů a manžel přišel s tím, že nechat dělat dva velké máslové dorty s jednorožcem mu přijde zbytečné, když je v těch vedrech nikdo nebude jíst...Dala jsem mu za pravdu. A řekla si, že je zkusím upéct...Přeci jako správná matka pro své milované dítě. Navíc já o trochu lépe peču než vařím...No ale jaksi jsem zapomněla na to, že jsem pátý týden na antibiotikách a v těch vedrech mi není úplně hej...ale říkala jsem si, "Michaelo, nebuď líná, hecni se a udělej konečně něco správného pro svou dceru!" Dva dny před oslavou jsem se budila celá zpocená s myšlenkami na dort. Přitom už jsem předtím párkrát dort pekla...Ale teď to bylo jiné, byla jsem vážně unavená...A tak jsem se svěřila manželovi a ten s tím byl velmi rázně hotov. "Vykašli se na to." Tečka. Konec diskuze. Koupíme někde dva lehké dorty ideální do tohoto letního počasí a bude to. Anet z toho stejně nemá rozum a ze všeho nejvíce jí bude zajímat ta svíčka na něm. Takže jsem kapitulovala. Ano, vzdala jsem to. A víte co? Necítím žádnou vinu. Necítím se o nic méně dobrou mámou jen proto, že jsem si přiznala, že jsem prostě unavená a nemám sílu ani chuť péct v noci dort. Nedělá to ze mě o nic méně milující matku oproti těm, které u trouby potily krev. A to bych chtěla říci i vám mámy. Nemusíte dělat všechno jen proto, že to vidíte u jiných a očekává se to od vás jako mámy. Všechna očekávání máme v sobě nastavené samy. Takže pokud vás pečení dortu udělá šťastnou a budete se na něj těšit a mít z toho procesu dobrý pocit, jděte do toho a udělej to, ať bude výsledek jakýkoliv. Jestli vás ale dopředu stresuje už jen pomyšlení na pečení (protože víte, že to je jen v přípravě oslav špička ledovce), vyprdněte se na to a dort klidně kupte.



Obě naše oslavy dopadly výborně i bez domácího dortu. Všichni jsme se skvěle bavili a vůbec nikdo jídlo neřešil. Anet byla nadšená z pozornosti, z ostatních děti, se kterými si mohla na zahradě zařádit a jako "správné komerční uplatitelné" dítě i z dárečků. A to je myslím to hlavní.

PS: K výzdobě bych chtěla dodat to, že není nikterak kreativní. Zvolila jsem jednorožce jako motiv, protože mi už svým názvem evokuje právě jedničku, čili první narozeniny a taky se mi čistě prozaicky libí. Věci na výzdobu jsem objednávala na Aliexpressu a balónky jsem neměli napuštěné heliem, ale klasicky nafouknuté. Z čehož vyplývá, že naše oslava rozhodně nebyla tou "instagramovou party"...ale však vy už mě znáte, ne...