10 zbytečností, které jsem nakoupila do výbavičky

Jako prvorodička jsem byla doslova "zblblá" všemi doporučeními na "potřebné" věci pro miminko. Z médií a instagramu na mě vyskakoval jeden produkt za druhým, o kterém všichni tvrdili, že jej "určitě" musím pořídit do výbavičky. A já poslouchala. Poctivě jsem si psala seznam, který se šílenou rychlostí prodlužoval. Nechtěla jsem přeci své dítě o nic tak zásadního jako je třeba šumící medvídek ochudit. Po roce a něco bych zpětně spoustu nákupů vyhodnotila jako zbytečných. Doma mi některé věci jen leží a zabírají místo. Sepsala jsem vám proto 10 svých unáhlených nákupů jako vodítko pro ty, které výbavičku teprve pořizují a zároveň jako útěchu pro ty mámy, které jako já podlehly davovému šílenství, že v tom nejsou samy. A ta třetí skupinka (šťastné to ženy s rozumem v hrsti, které se nenechaly nachytat) se aspoň může pobavit nad tím, kterak poblázněná máma zaplnila vrchní poličky skříní vším tím harampádím.




1) Kolotoč nad postýlku
Kolotoč nad postýlku byla jedna z prvních věcí, kterou jsem měla vybranou do dětského pokojíčku a taky jedna z prvních, kterou jsem v těhotenství koupila. Krásně se to vybírá,v dětském pokoji či koutku to na postýlce vypadá nádherně,  je to celé takové ňuňu, fotogenické, všichni to na instagramu a pinterestu obdivují, v obchodě se u toho všichni zastavují,...ale už vám nikdo neřekne, že je to vlastně na prd. Ano, v našich představách vidíme to usměvavé miminko, které klidně leží a pozoruje dokola se točící krásná zvířátka za zvuků libé melodie. Někteří z nás (ti, kteří jsou za a) hodně naivní nebo za b) čekají své první dítě, jdou dokonce ve svých nerealistických představách ještě dál a vidí v nich, jak dokonce dítě za zvuku hrajícího kolotoče usíná). No a pak se promění sen v realitu a vy doma ten kolotoč zkusíte pustit jednou, dvakrát....možná desetkrát, abyste zjistili, že tak prvních 5 měsíců dítě  nezajímá vůbec a ty další pak pro změnu zajímá tak moc, že ho zkouší vyrvat z toho nádstavce. Ano, byla to krásná dekorace s plyšovými medvídky u nás doma, ale asi zbytečně drahá...

2) Bodýčka přes hlavu v malých velikostech
Kamarádky mě varovaly, ať nekupuji bodýčka ve vel. 50-62 přes hlavu, že se mi to bude špatně oblíkat a budu mít strach je nasazovat. A měly pravdu! A já je neposlechla:( A pak jsem se bila proto hlavou o zeď já. Když máte jako my hodně blinkající miminko, převlíkáte jej i 15x za den. A věřte mi, že to přetahování body přes hlavu začne časem vadit i sebetrpělivějšímu mimču i mamince.

3) Malé ponožky a malé boty
Stejně jako body v malých velikostech je podle mě zbytečné kupovat i pro novorozené miminko ponožky a boty. Malé ponožky mininkům na nožkách špatně drží a dítě si je často skope. Nám se nejlépe osvědčily dupačky se šlapkami, které jsme hojně používali až tak do Anetiných čtyř měsíců. Pak se začala projevovat její velká noha a šlapky už měla malé.

4) Fusak do autosedačky
Při čtení  popisu tohoto produktu asi propadnete, stejně jako já, iluzi, že speciální fusak vám usnadní život. Miminko lehce přenesete ve fusaku do autosedačky a lehce jej z ní vytáhnete. Toliko teorie. V praxi to u nás vypadalo ale tak, že jsme se s fusakem při každém dávání a vyndávání přes pásy sedačky mordovali tak, až jsme z toho byli já i manžel pěkně rozčilení. Navíc jak byla Anet ve vajíčku zapadlá, bylo jí v něm až moc horko. Nakonec jsme stejně skončili u staré dobré deky, kterou jsme Anet vždycky v autě přikryli.

5) Šumící medvídek
Tuto věc na rozdíl od bodýček mi právě několik kamarádek doporučovalo. Pěly ódy na šumícího medvěda (či jiné zvíře) jako na učiněný zázrak, díky kterému se z jejich řvoucího ďábla stává spící andílek. Navíc různé možnosti navolení typů zvuků od klasického bílého šumu přes vysavač až po větrák nebo rozbouřené moře ve mně vyvolalo plané naděje, že přeci něco z takovéto pestré nabídky musí na našeho krakena zafungovat. Tyto inteligentní hračky mají navíc vychytávky jako že hrají hodinu a postupně se ztišují až vypínají nebo, že když se dítě neklidem probouzí začnou samy od sebe znova šumět, což ve mě opět vyvolalo dojem, že se díky tomu mimčo jen tak neprobudí a znova zabere aniž bych musela rychle přiběhnout a huštat. Omyl, dámy a pánové. Všechno to byly jen sladké řečičky a sliby, které nikdy žádný šum nedodržel. Aspoň tedy u nás. Na Anet nikdy žádný šum či zvuk jakéhokoliv elektro přístroje, přírody či čehokoliv jiného nezabíral. Proto bych Vám doporučila si tyhle věci dopředu zbytečně nekupovat, neboť dneska se dají do mobilu nahrát podobné aplikace a vy díky nim aspoň zjistíte, jestli to bude na vaše mimčo platit nebo jste v té druhé skupině běsnících rodičů :)

6) Teploměr do vody
Ano, dneska když to po sobě čtu, tak uznávám, že kupovat teploměr do vody je blbost. Ano, teorie na kolik stupňů bychom měli miminko koupat je hezká, ale neměly bychom my mámy při tom vypínat mozek. Vím, že každý máme jinou citlivost na teplotu vody a představu co je a ještě není teplé, ale i já když jsem trochu zapojila selský rozum jsem na předloktí poznala, jestli je teplota vody pro malé dítě vhodná nebo ne. A to jsem přitom velký teplomil...

7) Látkové bryndáky
Látkové bryndáky jsou povětšinou hezké a roztomilé. Jsou příjemné na dotek a nehyzdí dětský outfit. Jenže jsou naprosto nepraktické! Aspoň tedy pro nás. Nemluvím teď o tzv. slintáčcích (ty nám opravdu v době, kdy Anet měla reflux hodně pomáhaly) ale bavíme se teď o klasických látkových bryndácích, které dáte dítěti, když ho krmíte nebo se krmí samo. Nevím, jak u vás, ale u nás je po takovém jednom jídle bryndák na vyhození. Je celý promočený se skvrny, které se dají jen těžko vyprat. Anet je mokrá i pod ním a mě se jen kosmickou rychlostí navyšuje prádlo v prádelním koši. Vezmu-li, že na jedno krmení padne jeden bryndák, vychází mi spotřeba na takových 6 bryndáků denně. A to už je panečku pěkná zásobička. Takže pokud nemáte doma extrémně šikovné dítě, raději si nakupte hrubé nepromokavé z materiálu jako je guma nebo polyester. My už používáme jen tyto.

8) Spoustu zavinovaček
Tohle asi bude hodně individuální záležitost, neboť bych řekla, že se děti dělá na dva tábory. Na ty, které pocit zavinutí milují a usínají hlavně díky němu a na ty, které naopak nesnesou jakékoliv omezení pohybu. Asi uhodnete, že nás čertík patří do druhé kategorie a dodnes naprosto nesnese jakékoliv svazování. Zavinovačku Anet neměla ráda odmala, nesnesla ani tzv. zavinování swaddlerem, nesnášela fusak a o tom, že by třeba spala ve spacím pytli také nemůže být ani řeč. Protože je tohle velmi individuální záležitost, doporučila bych proto si na začátek pořídit raději jen jednu zavinovačku a když zjistíte, že se to vašemu miminku líbí, můžete kdykoliv rychle další dokoupit.

9) Mikiny s kapucí
Je to tak fashion a tak na dvě věci....U ležícího miminka vám totiž bude kapuce neustále překážet při každém jeho položení a zase braní z lehu do náruče. Na fotky super, ale na běžné užití raději pořiďte mikinu bez kapuce.

10) Tenký látkový mantinel
Mantinel jsem vybírala spolu s povlečením a jediným kritériem bylo, aby mi ladil a byl pratelný. Bohužel jsem (jako při výběru mnoha položek výbavičky) myslela hlavně na design, ale už méně na praktičnost. Vybrala jsem proto takový měkký látkový mantinel, který Anet stačil tak cca prvního půl roku, než s sebou začala v postýlce pořádně mrskat. Potom už byl problém, že jak měla Anet divoké spaní, tak se i přes mantinel bouchala do tyček postýlky nebo čela a to takovým způsobem, že jí to bolelo a vždycky se vzbudila. Museli jsme proto nechat ušít opravdu hrubý mantinel z molitanu, který je kolem celého obvodu postýlky. Kdyby mi to řekl někdo v těhotenství, ušetřil by mi hodně peněz a Anet spoustu boulí.


Chápu, že každá žijeme jinak a máme jiné potřeby, takže je možné, že co jsem nevyužila já, jste možná vy využily maximálně :) A abych nekončila ale tak pesimisticky, tak si zase pro změnu můžeme někdy dát tipy na věci, které mi to všechno maminkování ulehčily.