9. října 2018

Jak probíhalo první vyšetření na IVF klinice

Pokud stejně jako my, nemáte ve svém okolí pár, který by se léčil s neplodností na IVF klinice a mluvil o tom, asi také nemáte před první návštěvou tohoto zařízení představu, co všechno vás za dveřmi ordinace čeká. I my si kladli otázky, co jen to s námi budou probůh všechno dělat? Bude to bolet? Máme se bát? Jak moc to bude všechno nepříjemné? Zkusím vám proto nastínit, jak probíhaly schůzky a vyšetření na reprodukční klinice, kterou jsme my navštívili a rozepíšu to do několika dalších dílů tak, abyste si mohli udělat obrázek i o časové náročnosti léčby. Poněvadž to je třeba věc, kterou mi při hledání informací před celým tímto procesem, nikdo neřekl. Ono totiž než se skutečně začne NĚCO dít, vyžaduje to většinou více schůzek...



Na úvod bych chtěla rovnou ale poznamenat, že to v každém zařízení chodí jinak a tak se mohou prohlídky i jejich časová návaznost kliniku od kliniky lišit. Pokud to proto u vás bylo jinak, ještě to neznamená, že to na naší nebo vaší klinice bylo špatně:)

Jak jsem psala v minulé díle Na cestě k mateřství, než jsme vůbec došli do tohoto zařízení, musela jsem si projít takovým malým psychickým peklíčkem. Které jsem si ale způsobila sama. Asi den předtím než jsme šli na naši první schůzku do GEST IVF k vedoucí lékařce MUDr. Monice Polákové, začala jsem se teprv trochu cítit na to, že bych mohla unést i horší zprávy. Respektive přesněji řečeno, byla jsem více psychicky vyrovnaná a odhodlaná bojovat i za situace, že první testy odhalí závažnější problém, než jsou mé polycistické vaječníky.
Když jsme dorazili v poledne do čekárny, byli jsme jediní, kdo tam z pacientů tehdy byl. Pamatuji si to jako dnes, i když jsou to už 3 roky. Při příchodu jsme na recepci nahlásili svá jména a čekali....přišlo mi tehdy jako velmi dlouhé čekání, i když trvalo asi patnáct minut. Během té doby jsem ale mohla napočítat kolik kroků udělala sestřička za recepcí i jsem neslušně vyposlechla rozhovor o poledním menu, na které se právě sestřičky chystaly. Ostatně samotná klinika působila velmi příjemným a domáckým prostředí. Tento dojem utvrzovalo i to, že sídlila v rodinné vile. Během čekání jsme s manželem nemluvili. Oba jsme byli tak zabraní do vlastních myšlenek, že jsme se jen drželi za ruce.

A pak si pro nás paní doktorka přišla a probudila nás z našeho rozjímání. Paní MUDr. Poláková působila mile, uvolněné a přesto profesionálně. Přečetla si doporučující zprávu od mé gynekoložky a začala se vyptávat. Mluvila neutrálním tónem, který nenaznačoval ani bláhový optimismus avšak ani v sobě neměl stopy beznaděje. Pak mě paní doktorko prohlédla a stejně jako moje gynekoložka konstatovala, že jedním z problémů neplodnosti mohou být moje polycistické vaječníky. Ovšem s léčbou nechtěla předbíhat. Jen lehce nastínila budoucí možný scénář jako je drilling vaječník nebo nebo umělé oplodnění.  Domluvili jsme se tedy na plánu dalších vyšetření, které měly proběhnout v následujícím měsíci. Během toho  měsíce jsem brala Clostibelgyt, což je lék na ovulaci a pak jsem měla brát Utrogestan na růst děložní sliznice.

Z ordinace jsme odcházeli s tím, že vlastně nevíme, jestli je to s námi dobré nebo špatné...byli jsme naladěni na notu, že prostě teď absolvujeme všechny nejbližší vyšetření jako je odběr krve, měření výšky děložní sliznice na utz a spermiogram a uvidíme. Naše pocity by se daly popsat jako smíšené, na jedné straně jsme viděli, že se konečně NĚCO začalo dít a na druhé jsme měli obavy, jak to všechno ustojíme...Každopádně, když jsem si ještě ten den večer brala Utrogestan, abych konečně dostala menstruaci, říkala jsem si, že příští návštěva už by mohla být trochu více praktičtější. Zatím to bylo jen povídání a další várka léku. A mě na jednu stranu připadalo, že tohle všechno už tu bylo. Několikrát. Takže jsem se upnula na příští návštěvu, kdy nás oba čekaly odběry krve pro detailní testování a doufala v dobré výsledky...