25. února 2019

Proč bychom se neměly cítit provinile, když nám někdo pomáhá s dítětem

Ne každá máma má možnost (nebo chuť) svěřovat své dítě babičce. Jenže co si budem povídat, občasné hlídání potřebujeme někdy my všechny. Ať už proto, že musíme k lékaři, na úřad nebo chceme mít čas jen samy pro sebe nebo si zajít na večeři s partnerem jen ve dvou. A neměly bychom se cítit provinile jen proto, že si řekneme o to, aby čas s našimi dítětem chvíli strávil i někdo jiný. I to je totiž způsob, jak rozšířit našim maličkým své obzory. My máme štěstí, že žijeme v městě, kde máme kousek obě babičky a dědu a všichni Anet ochotně a rádi hlídají. Ovšem, kdybychom zůstali v Praze, jsem si jistá, že bychom si museli občas nějakou chůvu najmout. A jak se znám, řešila bych to možná až moc...A možná i mezi mými čtenářkami najdou mámy, které už chůvu mají nebo nad ní přemýšlejí, ale nemají z toho nejlepší pocit. A proto jsem se rozhodla poskládat podle jedné z mých spolupracujících psycholožek pár tipů, jak se vyrovnat s tím, že vám s dítětem pomáhá někdo cizí.




1) Snažit se přestat myslet na to, co se děje doma, je hloupost

Už když se rozhodujete, jestli si chůvu vůbec pořídit nebo ne, vědomě se připravujete na to, že svěříte své milované dítě někomu úplně cizímu. A přestože se snažíte si vybrat tu nejpovolanější osobu s těmi nejlepšími referencemi a hvězdnými doporučeními, je jasné, že nikdy nemůže žádná jiná žena nahradit vás - mámu. Je tak logické, že vás budou neustále přepadat obavy, zdali má vaše děťátko alespoň z části takovou péči, když s ním nejste, jako má během doby, co je s vámi. „Myslet několikrát za den na dítě, když jsem v práci, je především úplně normální. Spíš by mi přišlo divné, si na své dítě ani nevzpomenout. Jsme evolučně nastavené tak, že se máme o svého potomka starat, tudíž je normální, že na něj myslíme a občas si děláme starosti,“ říká doktorka Veronika Kieslingová.

2) Přijměte svou starostlivost

Znáte to, že když vám někdo řekne: „V žádném případě nemysli na růžovou slona!“, jediná věc, na kterou budete myslet je růžový slon. Podle psycholožky Kieslingové totiž jakmile si vytýčíte cíl na dítě nemyslet, věřte, že na něj budete myslet ještě více než předtím. Jde spíš o to, přijmout svou starostlivost a uvědomit si, že je docela hezké si vzpomenout několikrát za den na své dítě a uvědomit si, co právě dělá, jak si hraje nebo odpočívá a zůstat s ním tímto způsobem v kontaktu.

3) Důvěřujte svému rozhodnutí

Ženy, které se rozhodly jít do práce, pro to mají své důvody. Ať už je to skvělý výdělek, potřeba neztratit kontakt se svou profesí nebo jednoduše přišly na to, že zůstat s dítětem několik let doma je nad jejich síly a představivost a pracovat zkrátka chtějí. Různé matky, různé potřeby. Jednu věc ale mají většinou tyto ženy společnou, a tou je touha po dokonalosti. „Tyto matky by si měly uvědomit, že nemohou být perfektní v každé oblasti. O dítě se stará někdo, koho to baví a kdo se mu třeba věnuje s větší trpělivostí a zájmem, než měly ony samy. Dítě tak může do života mnoho získat - z toho by měly mít radost a neutápět se v pocitu viny. Je totiž lepší mít část dne přívětivou „tetu“ než celou dobu nervózní a špatně naladěnou matku,“ radí doktorka Kieslingová.

4) Stanovte pravidla

Jak ale přijmout cizí ženu ve svém domově, aby nepůsobila jako vetřelec? Nastavit si zásady s chůvou je důležité už od samotné první návštěvy. „Mít s chůvou přátelský otevřený vztah je asi podmínkou, abyste se vy i vaše dítě cítily komfortně. Neznamená to ovšem nutně, že si s chůvou budete muset tykat a svěřovat jí podrobnosti ze svého soukromí. Na to byste měla mít kamarádky.Budete – li mít s chůvou spíše pracovní vztah, budete si s ní snáze domlouvat výchovná pravidla a dodržování zvyklostí, na kterých vám záleží. Nezapomeňte na pravidlo, že člověku, kterému tykáme, se v momentě nespokojenosti hůře něco vytýká,“ doporučuje psycholožka.