8. dubna 2019

Jak jsme nejedlíka přesvědčili k jídlu

Jaký má Anet jídelníček? To je otázka, která mi chodí ve zprávách na instagramu často. Tak jsem si říkala, že vám téma jídla a všeho okolo něho zpracuji souhrně. Ono totiž co si budeme povídat, to s tím jídlem bylo u nás na začátku docela obtížné. Asi tak do roka Anet moc jíst nechtěla. Sice vždycky něco snědla, ale dostat to do ni, byl trochu boj. Zlom přišel až po prvních narozeninách. A určitě tomu napomohla i dovolená.



Jestli ode mě ale čekáte recept na nějaká fantastická jídla, která to všechno změnila a z nejedlíka se stal jedlík, čekáte bohužel špatně. Tento článek nebude o receptech. Tento článek je o změně přístupu k jídlu a o změně našeho nastavení při vychovávání k jídlu.

S první lžickou a příkrmy jsme začali v 5. měsíci. A protože byla zima a já byla poprděna z kvality zeleniny v marketech a od tuzemských pěstitelů to právě v zimě taky nebyla žádná sláva, šáhla jsem po skleničce. Naštěstí s novou chutí Anet problém neměla a mrkev, kterou jsme začínala, přijala v pohodě. Snědla sice jen tak 3 lžicky, ale snědla. K mrkvi jsem začala postupně přidávat dýni, brokolici, bramboru, atd. Zatím výlučně jen zeleninu a skleničky značky Hipp nebo Hami. Od ukončeného 6. měsíce jsem pak přidala ovoce jako banán, jablko, švěstky, meruňky... Tady jsem už střídala skleničky s doma mixovaným pyré. Všechno jedla, i když jen malinko. Nebylo nic, co by jí vyloženě nechutnalo. A tak jsem zkusila poprvé nasadit i maso. A tady poprvé jsem se u Anet setkala s nevolí.  V momentě, když v jídle ucítila jakékoliv rozmixované maso, okamžitě jej začala plivat. Já si přitom nakoupila knížky s recepty, bylo jaro, tak jsem chodila nakupovat i k farmářům a doma vařila a vařila pro Anet (a vy, co mě sledujete na instagramu delší dobu, víte, jak moc nerada já vařím). Měla jsem doma i ten přístroj na dětské pokrmy a prostě nic. Jediné, co trochu brala na milost byly skleničky se zeleninou a masem od Hami nebo Hipp. Mnou uvařené jídlo tak vždy skončilo na mém talíři (od té doby jsem si já bývalá vrchní solička zvykla na neslanou nemastnou chuť). Vím, že mnoho maminek zažívá něco podobného a jsou z toho zklamané a smutné. Já upřímně ne. Nemám k vaření žádný vztah a vařím jen proto, že musím. Pro Anet jsem ale chtěla udělat maximum v té míře, že jsem chtěla, aby měla domácí poctivou stravu...no tak to úplně nevyšlo....Chtěla bych ale vzkázat maminkám, které se trápí tím, že jejich dítkům chutnají více skleničky narozdíl od jejich vývařovny ať se tím netrápí. Dnes už se podle mě dají najít vhodné alternativy a zrovna kojenecká a dětská strava podlého těm nepřísnějším kontrolám. Jen tedy radím, abyste si dobře vždy přečetly etikety skleniček, protože není sklenička jako sklenička....


Až asi do 8 měsíce jsem Anet krmila v houpacím lehátku (což bylo něco šíleného pro moje záda) a výlučně jen já krmila. Pak jsme dostali od kamaráda jídelní polohovací židličku a na začátku to bylo super. S Anet jsem postupně i zkoušela, aby si třeba kousek jablka držela sama a pod dohledem jej sama jedla, apod. Jinak jsem jí pořád výlučně krmila. Ano, znala jsem už tehdy metodu blw, ale mě prostě v tu dobu nevyhovovala. Ještě v 10. měsíci ale Anet musela mít všechno rozmixované na kašičku a nesnesla jakékoliv kousíčky. Takže jsem pořáda kupovala skleničky od 4 a 6 měsíců a ne ty vyšší. Vzhledem k tomu, jak málo ale jedla, měla problém sníst i v 10. měsíci tu malinkou skleničku...No a pak se začala  u jídla stavět a to byl konec. Po prvních třech lžičkách ve stoličce dostala amok a chtěla z ní skočit dolů. Každé krmení pro mě znamenalo zpocení až (no vy víte, kam). A také v tu dobu se odstavila a z MM jsem přešli na UM Nutrilon.


Ještě v roce byla Anet výhradně na silně rozmixovaných skleničkách na oběd a třeba na kaši od Nutrilonu nebo Hami na snídani a pak na ovoci, které si ráno vzala vcelku, ale k večeru už jej musela mít rozmixované. A pak jsme odjeli na dovolenou na Slovensko. A všechno bylo najednou tak nějak volnější. A Anet poprvé začala projevovat zájem o to, co máme na talíři my. Ač jsem s ní do té doby vždy jedla i já se svým jídlem, tak jí to nikdy nezajímalo. Na dovolené jsem i přestala dbát na to, aby u jídla seděla (předtím mi na tom vždy dost záleželo). Hodně jsme tak na dovolené povolili z našich představ o stolování. Anet dostala do ruky rohlík a šla s ním po zahradě. Nebo si mohla brát třeba z našeho talíře okurky a sama je jíst. Sice vždycky skončila jako čuník, ale jedla...a projevovala i zájem o jídlo svoje, ale hlavně to naše a nemusela už mít všechno rozmixované. Dokonce začala jíst porce jako její vrstevníci. Na Slovensku měli pak v našem hotelu k zapůjčení takovou tu klasickou plastovou jídlení židličku z Ikea, co všichni znáte. No a naše Anet v poprvé při jídle seděla. Bylo to tím, že jak má ta židle krátký posed, tak se v ní neuměla postavit. I vyměnili jsme doma jídelní židle a zakoupili tu z Ikea. Ovoce to neslo až asi do roka a půl než se naučila postavit i v této židličce.


A tak jsem si řekla, že je konečně čas na tu mou vysněnou dřevěnou rostoucí židli, kterou jsem chtěla koupit už dávno, jen jsem si říkala, že mi z ní bude vyskakovat. Teď už to ale bylo jedno, protože madam se naučila vyskakovat ze všeho. Výběr rostoucích židliček na trhu není zas tak veliký. Osobně jsem se rozhodovala mezi třemi a to známým (a drahým) Stokke, levnou variantou z Lidl a tady touto židlí Luca od WOOD PARTNER, která nakonec vyhrála. A to hned z několika důvodů. Jednak je to česká židle vyrobená a certifikovaná tady u nás (a vy víte, že já tuzemské produkty prostě budu upřednosťnovat)a pak má jako jediná patentovaný, ergonomicky tvarovaný sedák, který žádná jiná konkurence nenabízí a přitom se jedná o další důležitý ergonomický prvek pro zdravý vývoj dětské páteře a rovněž má i ergonomicky tvarované zádové opěrky. Je cenově přijatelná a součástí ceny je i malý stolek a textilní popruh, není tedy třeba dokupovat další doplňkové příslušenství. Židle šla snadno sestavit a tím, že je rostoucí, tak je na ni super, že až odmontujeme malý stolek, může jej Anet používat i v době, kdy bude chodit už do školy. Je to prostě kvalitní dřevo a to něco vydrží. S židlí jsem i po měsíci užívání naprosto spokojená a neměnila bych. Dokonce ani barvu, kterou jsem vzala bílou a myslela jsem si, že bude za chvíli dodělaná. Ale vše jde jednoduše utřít, takže ani bílá jídelní židle není překážkou. Ráda bych vám napsala, že v ní Anet celou dobu sedí. Ale to bych kecala a já s vámi vždy jednám narovinu. Židle má sice popruhy, které se dají dítěti nasadit a zapnout, aby opravdu sedělo, ale to já nedělám. Nechci Anet nijak svazovat. Takže ano, blbne i v této židli, ale nikdy z ní nespadla, nepropadla, apod....Ze začátku jsme používali i ten textilní sedák, ale ten Anet začal nějak vadit a chtěla ho pořád vyhazovat, takže teď už sedí bez něj. A upřímně řečeno bez toho sedáku ta židle i lépe zapadá do stylu naší kuchyně. Takže je to win-win neboť je spokená dcera i matka.


Dneska už jí Anet snad všechno jídlo. Opravdu má ráda zeleninu a nedělá jí žádný problém na posezení sníst i celou salátovou okurku, stejně jako se láduje rajčaty nebo polníčkem. Obecně bych řekla, že zelenina a polévky všeho druhu u ní vyhrávají na plné čáře. A pak ještě tedy přílohy jako bramborová kaše a brambory na sto způsobů. Má ráda sýry, vajíčka a šunku, ale třeba klasické maso doteď moc nemusí (to má asi po mě). To stále nejčastěji sní ve skleničkách. S vařením je to u nás tak 50/50 se skleničkama. Záleží na času a chuti madam. Ohledně samostatného jezení je to pak tak, že Anet se zkouší vždy najíst sama a já jí pak případně dokrmím. U věcí, které jí lžičkou je to samozřejmě poněkud náročnější, co se týká mých nervů a následného úklidu (ano ta bíla zeď za její jídelní židličkou by mohla vyprávět) ale jak se zlepšuje její koordinace a obratnost a zároveň se vytrácí má potřeba mít čisto, jsou i ty jídelní rituály více a více v pohodě. U jídel, které může jíst rukama to zvládá už úplně sama s přehledem a tam už ani není potřeba mých vnějších zásahů ani toho úklidu.


A ještě vám chci dát závěrem tipy na věci, které pro toho našeho teď už pořádného jedlíka tahám s sebou v tašce nebo batohu. Určitě na žádný výlet u nás nesmí chybět ovocné kapsičky nebo dětské jablečné keksy či tyto super keksíky, kterou jsou perfektní i při prořezávání zoubků.