Nástup do školky

Tak nějak je tady u nás v ČR zakořeněno, že dítě začne chodit do školky ve 3 letech. Když ho dáte do školky dřív, jste kariéristka, která se nechce věnovat dítěti a raději spěchá do práce. Když později, jste ujetá bio eko divoženka, která je přehnaně fixovaná na svoje dítě a nenechá ho volně dýchat. Ale co když to není tak černobílé? Co když dítě dáte do školky, i přes to, že jste na mateřské a čili "sedíte doma na zadku, že"? A co když dokonce tím důvodem není ani to, že máte nebo čekáte další mimčo? Co když je ten důvod úplně jiný než jsou všechny tyto společenské klišé? Co když je ten důvod prostě a jednoduše jen váš, protože si myslíte, že je to tak správně?




Jasně o tom, co je a není správné bychom mohli vést hodinové debaty, ale já tady mluvím o tom, že to, že jsme se rozhodli Anetku zapsat na jeden den do školky byl krok z naší strany udělaný proto, že jsme si byli stoprocentně jisti, že je to v dané situaci pro ni to nejlepší. A o to jde, ne? O to, abyste si za vašimi rozhodnutími stáli, protože je děláte jako mámy s tím nejlepším úmyslem. Ale vezměme to od začátku.


Popravdě řečeno jsem si nikdy nemyslela, že bych Anetku chtěla dát nějak brzo do školky. Mateřskou mám naplánovanou do jejich 3 let. Ale taky si myslím, že se snažím být vnimává k její osobnosti a potřebám.  A když jsme vloni touhle dobou začali s Anet více chodit do různých dětských koutků, všimla jsem si, že jí je ve společnosti dětí dobře. Čím dál více bylo vidět, že ostatní děti vyloženě vyhledává. A když v loňském listopadu pořádala Katka, kterou jsem do té doby znala jen z instagamu, hlídací koutek své nově vznikající školičky během designového festivalu Meat Design, zkusili jsme do něj Anetku přivést. První den na 2 hodinky. Druhý den už na 3 hodiny. Oba dva dny strávila Anet v koutku s tetami a dětmi v naprosté pohodě a my měli čas na festival. Po skončení festivalu tak bylo jasno. Až Katka tu svou školku otevře, budeme jí chtít určitě vidět.


V zimě jsme tak šli na prohlídku skoro hotové školky, která sídlí ve starém domě, jež Katka s manželem vlastními silami zrekonstruovali.  A nám se celý koncept moc líbil. Líbilo se nám, že jde o školičku, kde budou děti od 1 do 3 let v malé skupince. Že se jedná o koncept montessori pedagogiky a taky tak trochu lesí školku. Líbilo se nám, že tety, které se o děti starají jsou ty, jež Anetka znala z dětského koutku a nám osobně přišly tyto ženy sympatické a empatické. Líbilo se nám, že vše ve školce je takové přirozené, od zahrady se stromy a keři, které zde jsou místo plastových bunkrů a prolízaček až po vkusně zařízený interiér školky.


Hned od začátku jsme zkusili, jestli dá Anet adaptaci celou včetně spinkání po obědě. Byli jsme samozřejmě připraveni pro ni, kdykoliv přijet. Ale ona to hned první den dala na pána. Vůbec neplakala a tak jsme jí příští týden do školky zavezli znova na celý den. Tím, že Anetka chodí do školky jen jeden den v týdnu jsme měli trochu obavy z toho, že si vždy na školkový režim během týdne odvykne, ale ona sama pochopila, že pátky jsou prostě určené pro školku. Doma jsme si hodně o školce povídali a také nam pomohly knížky se školkovskou tématikou.


Za 8 měsíců se nám stalo jen jednou, že nám ze školky volali, že Anetka pláče a nedá se utišit a my pro ni museli jet. Bylo to tehdy po obědě asi po půl roce, co už do školky chodila a doteď vlastně nevíme, proč se tak stalo. Asi prostě jen neměla svůj den a tak byla smutná. Ale popravdě, kdo z nás dospělých má vždy svůj den, že?


Jinak jde na ni obrovsky vidět, jak jí pobyt v kolektivu prospívá. Ze začátku byla ve školičce zdrženlivější mezi ostatními dětmi. Teď už je ale zvyklá si více prosadit svůj názor a projevuje se čím dál více její osobnost. Myslím, že to jak na svůj věk sama krásně třeba jí nebo pomáhá je také do velké míry zásluha tet a školičky. Když s ní jdeme někde ven a jsou tam ostatní děti, jde na ni poznat, že je zvyklá být s dětmi a chovat s k nim. Zvláště oproti stejně starým dětem, které jsou více zvyklé být doma, je ten rozdíl markantní.


Když jsme někde řekli, že Anetka chodí jednou týdně do školičky, často jsme se setkali s názory, že je to moc brzo, že toho budeme litovat a že bude stejně pořád nemocná. Pokud to tedy mohu po těch 8 měsících shrnout, tak:
- Co je a co není brzo je podle mě velmi relevantní pojem. Každé dítě zraje jinak. A opravdu si nemyslím, že když vedle sebe postavíte čtyři tříleté děti budou všechny stejně psychicky vyspělé a zralé...ale na to se nikdo neptá, že? Fyzicky jim byly už tři, tak ať šupou do školky.
- Každé dítě i každý rodič a rodina má své potřeby a jiné priority. Jestli je vaše dítko introvert stejně jako vy, asi pro vás nebude sociální kontakt od útlého věku tím nejpřirozenějším a nejpříjemnějším. A o to jde...mělo by vám to být příjemné oboum. BTW školičky a školy alternativního typu jsou založené na tom, že se mimo školku schází i rodiče a snaží se udržovat dobré vztahy v rámci komunity...
- Ano, frekvence nemocí u dětí se s nástupem do školky nebo jiného dětského kolektivu zintenzivní. Já musím zaklepat, že Anetka zatím byla od té doby, co chodí do školky nemocná jen 4x. Což mi nepřijde nijak hrozné. Naopak to považuji za velmi dobrý výsledek. Do jaké míry má na tom zásluhu to, že se snažíme Anet otužovat, jí hodně zeleniny a ovoce (sama od sebe) ona sama má podle mě dobrý imunologický základ (o tom, jak jsem zběsile měsíce odsávala MM se tady raději rozepisovat nebudu :))) a do jaké míry to, že denně dostává vitamíny Lacto Seven for Kids s vitamínem D na podporu imunity nedokáži posoudit. Ale určitě v ani jedné věci nehodláme přestat.


- Ale abych jen tady neříkala jen samá pozitva. Tak jedno negativum ta školka má. A to totiž vítr ve vaší peněžence. Asi je vám jasné, že taková školka není zdarma. Takže samozřejmě školkovné soukromé školičky může někdy hrát roli i pro to, proč se někteří rodiče rozhodnou s nástupem do kolektivu počkat na zařazení do klasické školky. A nebudeme si nic nalhávat, ale ono i to vybavení dítěte do školky, kde se chodí několikrát dennně ven a to i v nepřízni počasí je finančně náročnější. Spousta výrobců dětského oblečení už to pochopila a tak je na trhu velký výběr funkčního oblečení pro děti, které jsou nejen v lestních školkách, ale i rády běhají kdekoliv venku v dešti. Takže zatímco klasické oblečení jako legíny, trička a mikiny dávám Anetce do školky to úplně nejobyčenější za pár korun, tak na funkčních věcech a botech nešetřím. Potřebuji mít jistotu, že když bude několik hodin v dešti nebo sněhu venku, bude v teple a suchu. Za nás tak mohu s čistým svědomím doporučit softshellové věci od české značky Unuo a vlastně všechny vychytávky pro děti z obchodu promaledobrodruhy.cz. My tam kupujeme kalhoty a bundy do deště, podvlíkací prádlo, nepromokavé čepky atd. A značku Unuo tam najdete taky, tak určitě koukněte.


A to hlavní na závěr. Doteď jsmě toho ani já ani můj muž nelitovali. Oba dva vidíme, že je Anetka spokojená, šťastná a opravdu dělá ve všem pokroky. A spokojená jsme i já. Mám pátek vždy volno na práci nebo čas pro sebe. Takže ano spoko máma = spoko dítě. A já bych dodala i spoko manžel :))